Důležité upozornění: Obsah je vzdělávací a ne nahrazuje péči lékaře, psychiatra ani psychoterapeuta. Při potížích vyhledejte odbornou pomoc.

Psychosomatika a emoce

Úzkost o zdraví a tělesné příznaky strachu

Ilustrace k článku Úzkost o zdraví a tělesné příznaky strachu

Úzkost o zdraví znamená, že starost o tělesné příznaky přerostla do koloběhu kontrolování, googlení a vyhledávání ujištění, který se sám živí. Nejde o hraní si na nemocného ani o slabost. Je to rozpoznaný a léčitelný vzorec úzkosti. Tento text popisuje, jak koloběh funguje, čím se liší od zdravé opatrnosti a jak se z něj dá postupně dostat ven.

Co úzkost o zdraví je

Starost o zdraví je do určité míry užitečná, protože vede k tomu, že si všimnete varovného příznaku a jdete k lékaři. Úzkost o zdraví je tato starost v takové míře, že zabírá velkou část dne, opakovaně se vrací i po ujištění a nezmenšuje se, i když je nález v pořádku.

Typicky se objevuje po vlastní vážnější nemoci, po nemoci či úmrtí někoho blízkého, nebo v období celkově vyššího stresu, kdy tělo samo o sobě vysílá víc nejasných signálů, jako je bušení srdce, brnění nebo únava. Tělo tyto signály má, úzkost jim ale dává tu nejhorší možnou nálepku.

Jak vypadá koloběh kontrolování a ujišťování

Cyklus má obvykle čtyři kroky, které se opakují stále dokola:

  1. Všimnete si tělesného vjemu: bušení srdce, škubnutí, tlak v hlavě. Vjem je často zcela běžný, jen mu úzkost dá váhu.
  2. Přijde myšlenka na nejhorší možnost. Mozek v úzkosti automaticky sahá po nejhorším vysvětlení, ne po tom nejpravděpodobnějším.
  3. Následuje kontrolování nebo hledání ujištění: google, tlak na tep, prohlížení kůže, otázka na partnera nebo rychlá návštěva lékaře.
  4. Přijde krátká úleva. Trvá minuty až hodiny. Pak se objeví nový vjem a cyklus začíná znovu, často s trochu vyšší intenzitou.

Krátkodobá úleva je právě to, co koloběh udržuje. Mozek se naučí, že kontrolování „funguje“, i když ve skutečnosti jen dočasně tlumí úzkost, ne její příčinu. Fyziologii tohoto poplachu, tedy proč strach vyvolává konkrétní tělesné pocity, popisuje článek o tělesných příznacích strachu.

Mýty a realita

Mýtus

„Když najdu odpověď na internetu, uklidním se.“

Ve skutečnosti

Realita je většinou opačná: hledání symptomů večer u telefonu úzkost prohlubuje, protože nabízí nekonečně možností a žádnou jistotu.

„Stačí mi ještě jedno vyšetření a budu mít klid.“ Klid po vyšetření obvykle vydrží krátce. Úzkost o zdraví se neléčí dalším nálezem, ale prací s úzkostí samotnou.

„Jde jen o přehnanou fantazii, měla bych se sebrat.“ Úzkost o zdraví je rozpoznaný vzorec, který dobře reaguje na terapii. Stud a sebekritika koloběh spíš prodlužují, než aby pomáhaly.

„Kdo si tolik stěžuje na tělo, přehání.“ Tělesné vjemy, které úzkost spouští, jsou reálné pocity, i když příčina není nebezpečná. Nejde o předstírání.

Jak z koloběhu ven

  • Omezte kontrolování postupně, ne naráz, třeba z desetkrát denně na pětkrát, pak na dvakrát. Prudké zastavení obvykle úzkost krátkodobě vystřelí nahoru.
  • Omezte hledání příznaků na internetu úplně, nebo aspoň na jeden důvěryhodný zdroj a jednou za čas, ne opakovaně během dne.
  • Domluvte se s jedním lékařem, ne s pěti různými. Opakované střídání ordinací koloběh jen prodlužuje.
  • Trénujte, jak zůstat s nejistotou, aniž byste ji hned řešili. To je jádro práce s úzkostí o zdraví, ne hledání definitivního důkazu, že je vše v pořádku. Základní dovednosti k tomu popisuje pilíř o emoční regulaci pro začátečníky.
  • Nezaměňujte tohle s ignorováním těla. Všímat si běžných signálů hladu, únavy nebo napětí je zdravé. Rozdíl je v tom, že úzkost o zdraví hledá nemoc, zatímco všímavost k tělu hledá potřebu. Rozdíl přibližuje článek o naslouchání vlastnímu tělu.

Nové nebo výrazné tělesné příznaky přesto vždy patří k lékaři. Cíl není přestat si těla všímat, ale přestat ho kontrolovat v nekonečné smyčce. Podrobněji o tom, kdy tělesná bolest patří k lékaři, píše pilíř o psychosomatické bolesti.

Kdy vyhledat odbornou pomoc

Terapie, nejčastěji kognitivně-behaviorální, má u úzkosti o zdraví dobré výsledky. Pomáhá přerušit koloběh kontrolování, ne najít poslední chybějící vyšetření. Zvažte ji, když kontrolování zabírá hodinu a víc denně, poškozuje vztahy nebo práci, nebo se objevuje i opačný extrém: vyhýbání se lékaři ze strachu z nálezu.

Orientaci v tom, jak takovou pomoc najít, nabízí článek o tom, jak poznat, že potřebujete odbornou pomoc. V akutní úzkosti nebo při myšlenkách na sebepoškození volejte 112 nebo Linku první psychické pomoci 116 123.

Časté otázky

Je úzkost o zdraví to samé jako hypochondrie?

Jde o stejnou zkušenost, jen novější odborný jazyk se slovu „hypochondrie“ spíš vyhýbá, protože v běžné řeči zlehčuje. Přesnější a respektující označení je úzkost o zdraví nebo nemoc z obav o zdraví.

Znamená to, že si příznaky vymýšlím?

Ne. Tělesné vjemy, které vás znepokojují, jsou skutečné pocity. Liší se jen vysvětlení, které jim úzkost přisuzuje, obvykle to nejhorší možné.

Pomůže, když přestanu úplně chodit k lékaři?

Ne, to řeší jeden extrém druhým. Cílem je jeden důvěryhodný lékař a přiměřená frekvence kontrol, ne úplné vyhýbání se péči.

Může úzkost o zdraví začít po vážné nemoci v rodině?

Ano, to je jeden z nejčastějších spouštěčů. Tělo i mysl si po zkušenosti s nemocí blízkého člověka dávají větší pozor. Problém nastává, když si dávají pozor příliš a pořád, i tam, kde to situace reálně nevyžaduje.

Pomůžou dechová cvičení místo terapie?

Krátkodobě ano, na zklidnění akutního nutkání kontrolovat tělo. Samotný koloběh úzkosti ale dech obvykle nerozpustí. Na to je potřeba práce s myšlenkovými vzorci, kterou nejlépe vede terapeut.

Důležité upozornění Texty na webu Nevyčítej si to slouží ke vzdělávání a inspiraci. Nevytváří diagnózu, nepředepisují léčbu a nenahrazují konzultaci s lékařem, psychiatrem ani psychoterapeutem. O léčbě a lécích vždy rozhodujte s kvalifikovaným odborníkem. V akutní krizi volejte tísňovou linku 112 nebo Linku první psychické pomoci 116 123. Provozovatel webu nenese odpovědnost za rozhodnutí učiněná jen na základě obsahu těchto stránek.